Věta

"nejsem naštvaný, jen neskutečně zklamaný."

ta jedna věta.

je to jako poslední kapka.

poslední tečka, která mi dodala odvahu.

je to jako v nějaké televizní sérii,

jako granát který byl vhozen do davu.

je to můj třináctý důvod,

kde je těch emocí původ? jen podívej.

kdyby ses mohl podívat na svět mýma očima,

pochopil bys, že ta věta není nevinná,

že není neškodná. 

chtěl bys vypít všechny flašky do dna a přestat cítit veškeré emoce.

hádej co, takhle to nefunguje.

nemůžu spát abych utekla,

nemůžu řvát aby utichla,

nemůžu se prát aby už nebyla.

tahle bolest co mi nedá spát,

ta bolest se kterou se nedá rvát.

zbláznil by ses.

jediných 5 minut by ti stačilo,

srdce by ti z hrudi vyskočilo,

rozletělo se na milion částí,

ale přece drželo maličko.

tím jedinným vláskem.

ta věta se však stala nožem.

nožem který ten vlásek přestřihl.

a ten krutý konec?

ten krutý konec mě dostihl.