Táta

jak může slečna utrpět větší ztráty,

než nedostávat lásku od vlastního táty.

první muž v jejím životě,

měl by ji udržovat v jistotě.

ona místo toho strádá,

vždyť ona má svého tátu ráda.

ztratila důvěru ve svého otce,

mezi rodiči je jako soudce.

volí si pak stranu matky,

po otci ani pozůstatky.

kouká se do očí tátovi,

se slzami v očích

a v ústech se slovy:

"já přece vím, že nejsi takový.

tvá slova bodají ostře jako nůž,

nemám v tebe důvěru už.

prý jsi byl vždy skvělý muž,

tak už se tati sakra vzmuž."

mezi pravdou a lží je tenká hranice,

vzniká z toho akorát další pranice.

nechce se s ním pořád hádat,

ale on jí nepřestane srdce lámat.

snaží se jí neustále hrát na city,

jeho hlas je víc a víc hlasitý.

ona nechápe, kde udělala chybu,

nebo zda byl nějaký háček v tom jeho slibu.

udělal z ní jenom zrádce

její srdce je teď na hromádce.

ona od té doby žije v domnění,

že peníze jsou jediná hodnota její.

máš sice Ferrari, drahé domy na všechny směry,

nemáš však něco důležitějšího,

lásku a důvěru tvé jediné dcery.